První zmínky o výrobě papíru v okolí Hostinného jsou ze 16. století. Papírenství, které bylo přímo závislé na čisté a prudké vodě horských řek, se stalo vedle zpracovávání lnu nejtypičtější výrobou v podhůří Krkonoš. První papírnou v Podkrkonoší byla papírna trutnovská, která patřila k prvním papírnám v Čechách vůbec. Nejstarší zmínka o trutnovské papírně je z roku 1505. Dlouhé roky byla trutnovská papírna jediná v regionu. V 17. století ale již fungovaly papírny v Kunčicích, Lánově, Čisté, Vrchlabí, Žacléři a Mladých Bukách. V celých Čechách bylo v 17. století asi 60 papíren, které objemem své produkce vynikaly nad všechny země rakouské monarchie.
Od 16. do 18. století se technologie výroby papíru téměř neměnila. Základní surovinou pro výrobu papíru byly výhradně staré hadry. Mohutný rozvoj papírenství v 19. století je výrazně rozdělen do dvou etap, z nichž první souvisí v celoevropském měřítku s vynálezem papírenského stroje na přelomu 18. a 19. století a druhá je podmíněna prudkým rozvojem chemie ve druhé polovině století, který umožnil výrobu papíru z celulózy získávané ze dřeva a definitivně tak otevřel cestu k velkovýrobě papíru.
Pracovní podmínky byly z dnešního pohledu neuvěřitelné – pracovalo se 14 hodin denně, od 2 hodin ráno do 6 hodin večer. Volno bylo o svátcích a nedělích.
Většina starých podkrkonošských papíren ustoupila textilní výrobě, v níž se průmyslová revoluce v podhůří Krkonoš uplatnila dříve a ve větším rozsahu. Od začátku 19. století však v regionu vznikaly nové papírenské podniky – vzniklo více než 20 papíren.
Ve srovnání s Trutnovem, Vrchlabím a některými dalšími místy v Podkrkonoší se Hostinné stalo sídlem papírenského průmyslu relativně pozdě, zato se zde papírenství dočkalo největšího rozmachu. První papírnou v Hostinném byla Papírna Labský mlýn založená v roce 1835 bratry Gustavem a Vilémem Kiesslingovými, kteří provozovali papírny v Lánově a Vrchlabí. Labský mlýn byl hned o rok později vybaven papírenským strojem. Ten byl teprve druhým papírenským strojem umožňujícím výrobu nekonečného papírového pásu v Čechách (první stroj byl v Císařském mlýně v Bubenči). Labský mlýn byl původně starý valdštejnský zámek z počátku 16. století, který po přesídlení hraběcí rodiny Deymů do nedalekých Nových Zámků ztratil svou původní funkci a sloužil jen správním a hospodářským účelům. V roce 1838 koupil papírnu Labský mlýn František Lorenz a synové. Roku 1842 se společníkem stal papírenský odborník se zkušenostmi z bubenečské papírny Julius Eichmann. Kolem roku 1850 byla založena tzv. Dolní papírna na jižním okraji města.
Papírnu Labský mlýn postihly v červnu 1855 a říjnu 1856 rozsáhlé požáry. V té době se společníkem ve firmě stává Eichmannův přítel a průkopník papírenství Gustav Roeder, jehož zásluhou byla po požáru výroba rychle obnovena a rozšířena. Po vzájemných sporech mezi Lorenzem na straně jedné a Eichmannem s Roederem na straně druhé se roku 1860 společníci dohodli na rozdělení firmy. Papírna Labský mlýn pod Lorenzovým vedením se v roce 1873 transformovala na akciovou společnost pod jménem Elbemühler Papierfabriks und Verlagsgesellschaft. Po vzniku samostatné republiky byl název změněn na Spojené továrny na papír, celulosu a dřevovinu Pražský Labský mlýn a.s. a patřila pod ní po prodeji vzdálenějších papíren (Přibyslavice, Holoubkov) závody v Hostinném, Dobré Mysli a Klášterské Lhotě.
Nově vzniklá firma Eichmann, Roeder a spol. v roce 1860 vyvíjela činnost v Dolní papírně v Hostinném a nově založila papírnu v Maršově. Dolní papírna v květnu 1861 do základů vyhořela. Výstavba závodu po požáru pokračovala rychle a již v roce 1862 se začalo vyrábět na novém papírenském stroji o šíři 160 cm. V roce 1865 se firma rozdělila – Eichmann a spol. podnikal v Hostinném, Roeder a spol. v Maršově. Vyráběl se dopisní, psací, tiskový a balící papír, barevné kartony, bílý a barevný hedvábný papír a cigaretový papír. Výrobu zabezpečoval jeden papírenský stroj od firmy Gustav Schauffelen z Heilbronu a druhý od firmy Escher Wyss a spol. z Zürichu. Pohonnou sílu zajišťovaly tři vodní turbíny, dvě vodní kola a dva parní stroje. Příznivý vliv na rozvoj papírenství i ostatní průmyslové výroby v Hostinném mělo vybudování železnice z Trutnova do Nové Paky v letech 1870 – 1871. Před vypuknutím 1. světové války měla Eichmannova továrna v Hostinném 5 papírenských strojů.
Škody papírně způsobily válečné události v roce 1866, kdy byla výroba na měsíc zastavena, a povodeň v květnu 1870, která zaplavila všechny stroje. Theodor Eichmann, syn Julia Eichmanna, se ujal řízení podniku v roce 1872 po otcově smrti. Správa firmy se dále dědila z otce na syna: od Rudolfa Eichmanna, za něhož došlo k největšímu rozmachu podniku, až po Friedricha Eichmanna.
Na výrobu papíru úzce navazovalo jeho další zpracování. V roce 1878 byla zavedena v Eichmannově papírně výroba školních sešitů. V roce 1910 bylo jen v bývalém okrese Vrchlabí 9 knihařství, 3 výrobny kartonáže a 10 výroben papírové konfekce. Výroba papírových sáčků a pytlů se prováděla většinou podomácku, čímž si vydělávaly ženy za pomoci dětí.
Koncem sedmdesátých let se v evropských papírnách začala využívat buničina a rychle se tento vynález uplatnil i v Hostinném. Celulózka včetně kotelny s 48 metrů vysokým komínem byla úplně dokončena a vybavena zařízeními v roce 1886. Toto zařízení bylo v provozu až do roku 1956, kdy bylo odstaveno pro závadný stav. Nová celulózka zahájila výrobu v roce 1920 a dosáhla měsíční produkce 100 vagónů bělené a nebělené buničiny. Výrobu skončila na konci května 1984 z důvodu nedostatečného čištění odpadních vod a nepříznivého vlivu na řeku Labe.
Maršovská papírna měla v roce 1928 dva papírenské stroje. Čistá voda a bezprašné okolí umožňovaly výrobu mimořádně čistých a bílých papírů. Specialitou této továrny byla výroba papírů na bankovky, poštovní známky, akcie, ceniny, kreslící papíry vynikající jakosti a fotografické papíry.
Ihned po skončení 2. světové války v květnu 1945 byla situace v papírnách nepřehledná. Údajně hrozilo nebezpečí ničení zařízení ustupujícími německými vojsky. Z fronty se navrátivší Friedrich Eichmann se chtěl ujmout řízení podniku, ale nebylo mu to strážemi umožněno. V podniku pracovalo i několik desítek ruských, francouzských a belgických válečných zajatců. Vedením byl pověřen Ladislav Junek, kterého na základě jmenování ministerstvem průmyslu vystřídal Bohuslav Kolbava. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl politicky nepohodlný Kolbava nahrazen Janem Halámkem. V té době byl provoz papíren ochromen odsunem sudetských Němců, kteří mezi předválečnými zaměstnanci tvořili naprosto většinu.
V roce 1946 postupně vznikal národní podnik Krkonošské papírny, které spojil většinu menších podkrkonošských papíren: Hostinné, Maršov, Svoboda nad Úpou, Paseky nad Jizerou, Temný Důl, Bohuslavice, Dolní Branná a Vrchlabí. Další závody byly začleněny v červnu 1948 a Krkonošské papírny se staly mamutím podnikem čítající 45 továren. V této podobě však podnik nevydřel dlouho. Už na začátku roku 1949 došlo k odštěpení papíren v povodí Úpy do Úpských papíren (sídlo v Temném Dole), Polabských papíren (sídlo v Labském mlýně v Hostinném) a Krkonošské papírny se sídlem v bývalé Eichmannově papírně. Mnoho malých provozů bylo pro nerentabilnost uzavřeno. Koncem roku byly Krkonošské papírny, n.p. přejmenovány na Papírny Zdeňka Nejedlého, n.p. Opětovné sloučení Úpské papírny, Polabské papírny a Papíren Zdeňka Nejedlého do národního podniku Krkonošské papírny proběhlo v dubnu 1958 a zahrnovalo již jen 10 výrobních závodů. V červenci 1965 byl k podniku přičleněn závod Dehtochema v Hradci Králové, Doudlebech nad Orlicí a Svobodě nad Úpou.
Rozvoj papírenství a rostoucí vliv papíren v okolí Hostinného podpořilo vznik střední papírenské školy v Hostinném, která fungovala od roku 1946 do 1983, kdy byla přestěhována do Štětí.
Zdroj: ŠVEC, Jiří a kol. 150 let papírenské výroby v Hostinném. Hostinné : Krkonošské papírny, n.p., 1985.